Příběh o vyhozeném ATARI 130XE

Povím vám příběh, který by chtěl zažít každý sběratel a milovník retro počítačů. Přeskočím kde a jak jsem k ATARI přišel a v plném znění uvedu to, co mi sdělil pán, který vyhozené ATARI zachránil. Tak tedy cituji:

Jdu vám takhle vynést smetí, před panelák do kontejneru, otevřu víko a přímo před očima krabice Atárka. Kontejner byl naplněn až pod víko. Úplně nahoře čistě vypadající zelený koberec a na něm zářila krabice ATARI. V suchu a teple – byl krásný letní den. Někdo ho tam musel dál chvilku před tím, než jsem přišel.

Do krabice jsem nevěřícně šťouchl. Byla těžká a pravděpodobnost, že je stroj uvnitř, byla tedy vysoká. Rozbušilo se mi srdce. Nemohl jsem ho však z toho kontejneru jednoduše vytáhnout a vzít si jej domu.Určitě ne, před těma dvěma děvčaty, co seděly na schodech před panelákem a koukaly mým směrem. Jak bych vypadal? Nebo co když znají toho, kdo Atárko do kontejneru hodil? Pak by si zjistily, že se dá dobře prodat a ještě by ho chtěly vrátit. Já bych jim ho rozhodně nechtěl dát. Hrozilo by zhoršení sousedských vztahů.

Opatrně jsem nad Atárkem zavřel víko a s kamennou tváři prošel kolem děvčat. Nechal jsem ho tam!!! Procházejíce kolem děvčat jsem ještě koutkem oka zkontroloval stav/rozkouřenost cigaret, které do sebe děvčata natahovaly. Vypadalo to tak na max. 3 minuty. Óóó tůze dlouhá doba. Došel jsem do bytu s jedinou myšlenkou, získat ATARI za každou cenu. Zavřel jsem za sebou dveře a postavil se opatrně k oknu. Děvčata jsem neviděl, ale slyšel jsem je stále hovořit. Kontejner jsem měl jako na dlani. Jestli tam teď někdo přijde a to Atárko mi vyfoukne, tak se z toho zblázním.

A holky žvanily a žvanily. To snad není možné. Určitě si zapálily další cigaretu. Čekání u okna jsem vzdal a šel dělat něco jiného. Jakmile jsem slyšel třísknutí vchodových dveří od baráku, na nic jsem nečekal a v pantoflích vyběhl ven. Před kontejnerem jsem se rozhlídl, jestli zase není někdo kolem. Vzal jsem nepozorovaně Atárko a rychle domů. Bez váhání jsem otevřel krabici, která sama o sobě vypadala jako úplně nová. Atárko zabalené v originálním sáčku a v polystyrenech. Zdroj v krabičce. Krása! Moje radost neznala mezí. Dal jsem ho na skříň s tím, že jej brzy vyzkouším. Leželo tam však další dva roky a tak bylo na čase jej poslat dál. Snad bude někomu dělat radost.

A tak musela začít nová etapa tohoto Atárka. S pánem jsem se zkontaktoval, slovo dalo slovo a my jsme ho s rodinkou jeli navštívit.

Opět jsme výpravu pojali jako rodinný výlet a užili jsme si všichni krásný podzimní den. Ještě ten večer po návratu z výletu jsme ATARI vybalili a zapojili k TV Bang & Olufsen MX4000, kterou máme na retro-hraní a sledování VHS kazet. ATARI je podle mého názoru používané zcela minimálně.

Jeho stav včetně krabice hodnotím 99,9%. Naprosto bez známek používání. Bonusem byla cartridge Visicopy II od JRC, kterou ještě nemám ve sbírce. Je smutné, že někdo bez rozvahy vyhodí něco v tak krásném stavu do odpadu. Teď už se ATARI bát nemusí. U nás bude jako v peřince a hlavně si s ním i děti pohrají. Tak by to mělo být.