Siemens T-Bird – z kuřáckého počítače zpět do roku 2000

Do rukou se mi tentokrát dostal značkový počítač Siemens T-Bird, typický zástupce kancelářských PC z období kolem roku 2000. V mojí konfiguraci vybavený základní deskou Biostar a celkem zajímavým procesorem Intel Pentium III. Na první pohled kompletní a vzhledově poměrně zachovalý stroj však uvnitř ukrýval podstatně méně příjemné překvapení. Počítač totiž evidentně strávil značnou část svého života v silně kuřáckém prostředí. A bylo to znát opravdu všude.

Kuřácká archeologie

Po otevření skříně mě čekala kombinace, kterou u starého počítače opravdu nechcete vidět. Uvnitř byla silná vrstva prachu smíchaná s usazeninami z cigaretového kouře. Nešlo o obyčejný suchý prach, který člověk jednoduše vyfouká kompresorem. Byl těžký, nažloutlý, místy přilepený k součástkám a samozřejmě všechno doprovázel typický cigaretový zápach. Stav byl jednoduše zoufalý, takže ještě před jakýmkoliv vážnějším pokusem o zprovoznění musela přijít na řadu kompletní očista.

Kompletní čištění uvnitř i zvenčí

Počítač jsem tedy celý rozebral a začal odstraňovat letité nánosy nečistot. Vnitřek skříně jsem důkladně vyfoukal a místa, kde samotný vzduch nestačil, bylo nutné čistit ručně. Stejnou péči potřeboval i samotný case. Čištění proběhlo zevnitř i zvenčí a bylo potřeba opravdu pořádně vydrbat všechny plochy, záhyby a části čelního panelu.

Samostatnou kapitolou byl napájecí zdroj. Ten bylo nutné kompletně vyčistit uvnitř – nejprve vzduchem a následně ručně tam, kde byl cigaretový prach doslova připečený. Vyčištění se nevyhnula ani 3,5″ disketová mechanika a CD-ROM. Po více než dvaceti letech provozu a skladování si to ostatně zasloužily.

Co se uvnitř Siemensu nachází?

Počítač je osazen procesorem Intel Pentium III 933 MHz, což je jedna z méně často vídaných variant řady Coppermine. V době uvedení šlo už o model velmi blízko tehdejšímu vrcholu nabídky Pentium III – nad ním stála v podstatě už jen gigahertzová hranice, kterou Intel u této generace krátce předtím překonal.

Procesor používá jádro Coppermine vyráběné 0,18µm technologií, běží na systémové sběrnici 133 MHz s násobičem 7× a má 256 kB L2 cache integrované přímo v jádře a běžící plnou rychlostí procesoru. Právě to byl proti starším Pentium III Katmai jeden z důležitých rozdílů – Katmai sice měly 512 kB L2 cache, ale ta pracovala pouze na poloviční frekvenci jádra.

Frekvence 933 MHz je navíc trochu zajímavá sama o sobě. Není tak ikonická jako kulatých 1 GHz a v běžných sestavách ji dnes člověk nepotkává tak často, přesto výkonově šlo prakticky o jednu z posledních zastávek před gigahertzovým Pentiem III. Pro značkový Siemens je proto takové osazení docela pěkné a rozhodně stojí za zachování.

Základ tvoří Biostar M6VCG rev. 1.2, deska se Socketem 370 a čipsetem VIA Apollo Pro 133A, který podporuje právě 133MHz FSB a AGP 4×. Zajímavé je, že M6VCG se skutečně používala i jako OEM deska v počítačích Fujitsu Siemens, takže její přítomnost v tomto stroji rozhodně není náhodná.

Paměťový modul SDRAM je rovněž značky Siemens, což dál naznačuje, že minimálně část současné konfigurace může odpovídat původnímu továrnímu osazení.

Pevný disk je Samsung o kapacitě 40 GB. Pro Windows 98 SE je to více než dostatečná kapacita a zároveň velikost, která do počítače z přelomu tisíciletí dobře zapadá.

Grafickou kartu momentálně zastupuje MVGA-NVG11A (REV. 3E) postavená na čipu NVIDIA NV11. Pro samotné Windows 98 je samozřejmě dostačující, ale vzhledem k procesoru Pentium III 933 MHz bych chtěl grafickou část výhledově ještě vylepšit.

Výměna kondenzátorů

Po důkladném vyčištění přišel první pokus o spuštění. Výsledek nebyl právě povzbudivý. Počítač neudělal vůbec nic. Žádný POST, žádný obraz, žádná rozumná reakce. Bylo tedy jasné, že samotným čištěním tahle renovace neskončí.

Podezření poměrně rychle padlo na elektrolytické kondenzátory základní desky. Ta pochází přesně z období, kdy jsou problémy s kondenzátory u počítačového hardwaru poměrně běžná věc. Následovala tedy výměna přibližně deseti kusů kondenzátorů 1000 µF / 6,3 V a dvou kusů 1500 µF / 6,3 V. Staré kondenzátory jsem postupně odpájel a nahradil novými.

A právě po této opravě se situace zásadně změnila. Deska začala ožívat. To je vždy jeden z nejlepších momentů celé opravy. Ještě před chvílí máte před sebou naprosto mrtvý kus hardwaru a po několika hodinách práce najednou začne reagovat, pípne speaker a člověk ví, že má smysl pokračovat dál.

Siemens T-Bird má pořád něco do sebe

Po vyřešení hardwarových problémů přišla na řadu softwarová část renovace. Jako operační systém jsem samozřejmě zvolil Microsoft Windows 98 Second Edition, který se k počítači této generace hodí dokonale. Instalace už proběhla úspěšně. Dalším krokem budou správné ovladače čipsetu základní desky, následně ovladače grafiky a dalšího hardwaru.

Cílem nebylo vytvořit za každou cenu nejrychlejší Pentium III sestavu. Spíš jsem chtěl zachovat charakter původního značkového počítače a současně jej dostat do stavu, ve kterém bude dobře použitelný pro software a hry z jeho období.

Samotná skříň se po důkladném vyčištění ukázala jako překvapivě pěkná. Značkové počítače Siemens z tohoto období mají svůj specifický vzhled a dnes podle mě působí zajímavěji než tehdejší běžné skládané počítače v univerzálních béžových bednách.

Z mrtvého kuřáckého PC zase funkční stroj

Renovace ale ještě není úplně u konce. Na přední část bych chtěl vrátit dobové samolepky Intel Pentium III a Designed for Microsoft Windows 98, které tam původně patřily a celkovému vzhledu dodají poslední detail. Pak už bude T-Bird na první pohled působit tak, jak mohl vypadat někdy kolem přelomu tisíciletí.

Na začátku byl silně zapáchající, špinavý počítač, který po stisknutí tlačítka vůbec nereagoval. Po kompletním vyčištění, rozebrání a vyčištění napájecího zdroje, ošetření mechanik, výměně kondenzátorů základní desky a vyřešení problému s IDE kabelem už dnes Siemens T-Bird opět normálně startuje a běží na něm Windows 98 SE.