Záchrana 286ky ze sídliště

Občas se stane něco, co potěší každého milovníka starého hardware. Přesně takový moment přišel letos v zimě, když jsem se vracel z procházky domů přes sídliště. U kontejneru na elektroodpad jsem si všiml staré počítačové skříně. Na první pohled bylo jasné, že nepůjde o nic moderního – spíš o kus historie z doby, kdy počítače teprve začínaly pronikat do domácností. V takových chvílích jde ostych stranou. Přece to tam nenechám jen tak ležet.

První dojem: 286 nebo 386?

Podle vzhledu šlo o opravdu starý stroj. Robustní plechová skříň, klasický AT formát a typické čelní panely. V tu chvíli jsem tipoval éru 286/386. Takové stroje už dnes člověk jen tak nepotká – natož aby ležely u kontejneru. Rozhodování netrvalo dlouho. Počítač samozřejmě putoval domů. Nesl jsem ho v náruči asi 2km. Pekelně jsem se přitom i v té zimě zapotil, ale co bych pro tu krásu neobětoval.

První otevření: překvapení i chybějící části

Po otevření skříně přišlo první překvapení – počítač nebyl kompletní. Chyběla grafická karta a také řadič disku. To je u takto starých strojů zásadní problém, protože bez řadiče je pevný disk prakticky nepoužitelný. O to cennější však bylo, že v bedně zůstala základní deska a hard disk. Navíc šlo o MFM disk, tedy předchůdce IDE disků. Byl to dobrý základ na které se dalo stavět. Baterie na základní desce už bohužel udělala své a tak deska putovala ven. Proběhlo neutralizování okolí baterie, pečlivé vyčištění a osazení BezVartou.

Identifikace: skutečná 286ka

Bližším ohledáním bylo jasno – jedná se o klasickou 286ku. Uvnitř se nacházel pevný disk Seagate ST-225 s kapacitou 20 MB, což byl ve své době naprostý standard. Tento disk patřil mezi kvalitní a tak jsem věřil, že by mohl být i po tolika letech funkční. Nechyběla ani 5,25″ disketová mechanika značky NEC, která neodmyslitelně patří do období vzniku tohoto počítače.

Zajímavostí je i nálepka na zadní straně skříně s logem zeměkoule a označením NTS,
které pravděpodobně odkazuje na původ nebo distributora tohoto konkrétního stroje.

Napájecí zdroj: nejtěžší oříšek

Zásadní problém se objevil u napájecího zdroje. Po prvním zapnutí bylo jasné, že zdroj je zcela nefunkční – žádná odezva, žádné napětí, absolutní ticho. Nejdříve jsem se pustil do opravy svépomocí. Vyměnil jsem několik kondenzátorů, které bývají u starých zdrojů častým problémem, a také dvě Schottky diody na vstupu. Bohužel ani po těchto zásazích zdroj stále nejevil žádné známky života.

V tu chvíli bylo jasné, že půjde o složitější závadu. Rozhodl jsem se tedy svěřit zdroj zkušenému elektrotechnikovi. Ten na opravě strávil opravdu mnoho hodin a má můj plný obdiv. Postupoval systematicky, krok za krokem proměřoval jednotlivé části a postupně vyměnil řadu součástek, než se mu podařilo zdroj znovu přivést k životu. Neskutečné a díky za ochotu. Borek je prostě borec.

Shánění MFM řadiče: malá detektivka

Protože jsem se s MFM disky doposud prakticky nesetkal, začalo menší pátrání. Na rozdíl od IDE disků používají MFM disky dva datové kabely a vyžadují specifický řadič. Nakonec se podařilo sehnat vhodný MFM řadič v Německu. Prodejce byl velmi ochotný – nejen že nabídl rozumnou cenu, ale k balíku přidal i drobnosti jako záslepky a další příslušenství. Takové detaily vždy potěší a dodají chuť na další podobné projekty.

Grafickou kartu jsem nemusel složitě shánět – sáhl jsem do vlastních zásob a použil Trident 9000, což je dobově velmi vhodné řešení pro tento typ sestavy.

Laborování s kabely: slepá ulička s FDD kabelem

Jedna z nejzajímavějších částí oživování přišla ve chvíli, kdy jsem řešil propojení pevného disku. MFM disky totiž používají dva samostatné kabely – jeden pro data a druhý pro řízení – což je úplně jiný přístup, než na co jsem byl zvyklý u IDE nebo novějších rozhraní. Při prvním pokusu jsem ale udělal klasickou začátečnickou chybu – použil jsem kabel z disketové mechaniky (FDD). Ten má typické překřížení vodičů (twist), které slouží pro rozlišení mechanik A: a B:. Výsledek byl očekávatelný – disk se nechoval správně a systém nefungoval. Naštěstí jsem tuhle chybu odhalil s kamarádem na telefonu. Nakonec jsem se rozhodl k trochu radikálnímu řešení. Překříženou část kabelu jsem úplně odstranil a použil pouze rovnou část bez twistu. Bylo to vlastně nevyhnutelné, protože zadní část počítače je velmi stísněná kvůli velkému napájecímu zdroji.

A právě v tu chvíli přišel zlom – disk se okamžitě chytil, začal normálně komunikovat a celý systém ožil. Nebylo tedy vůbec nutné provádět Low Level Format, který se u MFM disků často řeší jako první krok. V tomto případě byl problém čistě v kabeláži a v mé počáteční nevědomosti. Je to krásná ukázka toho, jak i zdánlivá drobnost může rozhodovat o tom, jestli starý hardware funguje, nebo ne. Velkou radost jsem měl z diody na čelním panelu, která signalizuje činnost disku. Stačilo na řadiči najít správný pin a nasadit odpovídající kabel s konektorem z čelního panelu.

Trable s černobílým obrazem

Po prvním zapojení přišlo malé rozčarování – obraz na moderním LCD monitoru byl pouze černobílý. Důvod je ale poměrně jednoduchý. Staré VGA karty a ještě starší systémy často pracovaly s jiným způsobem synchronizace signálu a některé moderní monitory si s tím nedokážou správně poradit. Navíc starší hardware mohl být konfigurován i pro monochromatické výstupy. Po připojení ke klasickému CRT monitoru se ale vše okamžitě změnilo – obraz je krásně barevný a přesně takový, jaký měl být.

Základ funguje, a co dál?

Celý projekt mě hodně bavil. Bylo sice zdlouhavé čekat na MFM disk nebo obtěžovat někoho s opravou sterého zdroje, ale ten pocit když to najednou naběhně je vždy nepopsatelný 🙂 Počítač, který skončil u kontejneru, dnes opět funguje a připomíná dobu, kdy 20 MB na disku znamenalo obrovský prostor a každé rozšíření bylo malým dobrodružstvím. Mimochodem na disku byl grafický program Banner Mania na který mám z dětství pěkné vzpomínky. Tam byly možná zárodky mého pozdějšího zájmu o grafiku a web design 🙂 Tohle je na retro computingu to nejhezčí – nejde jen o hardware, ale o příběhy a vzpomínky, které s ním znovu ožívají.

V plánu mám ještě oživit 5,25″ mechaniku, která sice jeví známky života, nicméně nečte diskety a vydává divný zvuk drsného charakteru. Určitě by bylo lepší použít barevně odpovídající neboť tato konkrétně je černá. Zvažuju také kompletní obnovu celého plechového pláště. Pak bude celý počítač opravdu výstavní kousek.