Nákup ATARI 1040 STF
Řadu 8-bitových ATARI mám téměř ucelenou ke své spokojenosti. V dětství mě nikdy nenapadlo pídit se po nějakých jiných verzích. Znal jsem pouze své 800XE a vzdáleně nějaké divné XL. Cítím tedy, že je potřeba tento dluh splatit. Kupodivu na různých aukčních serverech je velké množství 16-bitových ATARI v různých modifikacích ST, STE, STFM, MEGA, atd… Po zjištění kompatibility a významu zkratek sleduji několik inzerátů. Povětšinou jsou 16-bitová ATARI nabízena spolu s monochromatickým monitorem ATARI SM124 v ceně zhruba od 50 do 200 EUR za komplet.
Za uplynulý měsíc jsem trochu vykrvácel do série 8-bitů a tak poprvé zvažuji nákup co nejlevnějšího počítače bez původního obalu a různého příslušenství. Nacházím inzerát se značně zažloutlým ATARI 1040 STF bez uvedené ceny pouze s poznámkou „Nabídněte cenu“. Prodejce byl nedaleko českých hranic, tak jsem to zkusil. Napsal jsem 30EUR s tím, že si ATARI vyzvednu osobně. Během hodiny jsem obdržel souhlasnou odpověď. Domluvili jsme se na sobotní ráno. Hned jsem se spojil s kamarádem (ataristou) Kevinem, slovo dalo slovo a vyrazili jsme v 5:00 ráno společně mým autem, a sranda mohla začít.
Během jízdy jsme probrali všechna možná témata od ženských po Atari a naopak. Cesta ubíhala rychle. Zhruba po třech hodinách jízdy jsme byli skoro na místě a pic – objížďka 10km. No co, stane se, projíždíme východo-německé vesničky a dorážíme na místo – malá vesnice hluboko v borových lesích kde není ani obchod. Všude kolem klid a opojná vůně všeobjímajícího borového lesa. Paní stojí v otevřené garáži a já vidím ten ultra zažloutlý zázrak techniky ATARI 1040 STF. Mám 100 EUR bankovku na kterou paní nemá nazpět – skoro se zděsila když jí viděla. Možná to bylo dokonce poprvé co bankovku s tak vysokou hodnotou viděla. Jsem udivený, že nemá nazpět. Přijde mi to jako by u nás někdo neměl nazpět na 1000,- Kč bankovku.
Hledáme v chytrém telefonu nějaký obchůdek a nacházíme pekařství 5min chůze odtud. Na místě však nic není, pouze běžný rodinný domek. Jdeme zpět a ptáme se paní na nějakou čerpací stanici nebo obchod. Vše přibližně 5-10km daleko, sranda tedy pokračuje. Bloudíme hlubokými borovými háji až přijíždíme na hlavní silnici od které již vidíme civilizaci – čerpací stanici. Kupujeme si dvě kafe, smutně zkoukneme prázdný regál na pečivo a platíme 100 EURovou bankovkou, která opět vzbudila nemalé pozdvižení. Pro jistotu si ještě měním peníze tak, abych měl přesně 30 EUR a nikoliv třeba 40 + 10 + 50, co kdyby?
Posilnění kávou se vracíme zpět k paní a platíme jí za ATARI. Pořizuji si ještě nadšeně snímek (asi tak jako tatínkové fotí své právě narozené děti), paní zakrývá SPZ od motorky, načež ji ujišťuji, že fotím skutečně jen ATARI, a vysvětluji jí důvod koupě – sběratelství a láska ke značce. ATARI je naloženo a tak hurá domů. Volíme tentokrát cestu po dálnici na Drážďany kde si v nákupním centru dáváme burgry a nakupujeme ve velkém hračkářství hračky pro děti. Je to zvláštní srovnání, myslel jsem že už jsme se co do nabídky vyrovnali tak nějak západu, ale kde že. Hračkářství u nás mě vůbec nezajímají, vlastně u nás ani nic nemají ve srovnání s Němci. Tolik hraček a takový výběr jako v Německu jsem dlouho neviděl. Člověk by zde utrácel mnohem snáze než u nás. Myslím, že to je velká díra a příležitost na našem trhu. Se zpožděním dorážíme domů. Ukládám ATARI a už se těším jak ho budeme zkoušet.
