Reproduktory k počítači Amiga
Když jsem si pořídíl Amigu, napadlo mě sehnat si k ní další originální Commodore periferie. Před časem jsem koupil zachovalý Commodore 1084S-D2, sice stereo, zní tak hezky retro, ale přeci jen i pro potěchu oka by se hodilo mít na stole nějaké samostatné reproduktory. Vyhlédnul jsem si model SP-120, který patrně licenčně vyráběla čínská fabrika pro několik různých odběratelů včetně Commodore. Občas se na aukcích po světě objeví, ale cena obvykle převyšuje 100EUR a vzhled je kolikrát nic moc. Natrefil jsem jednoho dne na prodejce, který požadoval celkem rozumnou cenu a dohodli jsme se na obchodu. Po uhrazení smluvené částky dorazila krabice, která ukrývala kýžené repráčky v dost uboženém stavu a také lehce zažloutlé. Rozhodl jsem se proto pro celkovou repasi.
Jako první přišlo na řadu rozebírání. Bylo vidět, že se o to někdo již pokoušel a to dost neurvalým způsobem. Odnesl to ulámaný a zcela chybějící kus plastu po okraji přední a zadní části, které se na sebe zaklápějí. Po chvíli zkoumání jsem přišel na to, že bude nutné sejmout přední ochrannou mřížku. I ta dostala od původního majitele dost zabrat. Na několika místech byla mřížka promáčklá, částečně začínala rezavět a v jednom rohu zcela zdemolovaná od pokusu proniknout šroubovákem dovnitř. Přitom stačilo vzít tenký drátek, protáhnout ve dvou rozích skrz mřížku zpět ven a za tento úchop pomalu zkusit tahat ven. Mřížka je uchycená sama o sobě pnutím a dodatečně také černým pružným lepidlem, které povolilo.
Po odejmutí mřížky se naskytl hrůzný obraz. Středová membrána reproduktoru promáčnutá dovnitř, polité kafem, veliké množství prachu a špíny. Vyjmul jsem veškerou elektroniku a plasty jsem důkladně umyl teplou jarovou vodou. Po umytí se objevily další šrámy. Reproduktory byly patrně někde v nějaké dílně neboť jeden plast má z boku patrné popáleniny jakoby od jisker ze sváření nebo broušení. Částečně se je podařilo rozleštit nejjemnějším brusným papírem do velmi přijatelného stavu a mohl jsem přistoupit k bělení v peroxidové lázni. Zadní plasty reproduktorů jsou dost objemné a tak jejich úplné ponoření nebylo snadné a bylo potřeba více vody než obvykle. Vzhledem k menšímu poměru peroxidu v obsahu roztoku jsem nechal plasty v lázni skoro celé dva dny.
Bělení se vydařilo a já jsem mohl přistoupit k další fázy oprav. Tentokrát jsem si vzal do parády čelní drátěné mřížky. Odmítl jsem se spokojit s pouhým narovnáním všech promáčklin a nechal jsem si ve spreji namíchat přesnou barvu dle RAL vzorníku. Jemné poprášení udělalo divy.
Vysavačem jsem navrátil do původní polohy středovou membránu reproduktoru a začal jsem pomalu kompletovat. Vyměnil jsem přívodní šňůru za novou bílou. Po celkovém spasování jsem už jen na spodní stranu bedýnek nalepil kulaté filcové podložky. Dílo dokonáno jest. Reproduktory pořádně prokoukly a je radost na ně pohledět. Na závěr jsem je také zkušebně ověřil zapojením ke kazetovém deku RS-B755 od Technics. Hrajou docela hezky, k Amize úplně postačující.
Zbývá mi dořešit pročištění / promazání potenciometrů neboť při štelování hlasitosti z toho znějí chraplavé zvuky. Také původní štítek byl prasknutý a nedočkavostí jsem na něj při čištění bohužel sáhnul ředidlem, čímž jsem rozmazal písmenka. Řešení už mám – viz fotky, materiál je identický jako původní, jen hledám kdo by mi provedl absolutně ostrý tisk. Uvidíme, každopádně celý proces trval podle volného času asi 3 měsíce, ale rozhodně to stál za to 🙂